Ohlédnutí: Dílna divadelní improvizace

V lednu jsme do Střelic pozvali lektorku divadelních dílen Denisu Tchelidze ze spolku Proraptor, učitelku dramatické výchovy, která má zkušenosti se všemi věkovými kategoriemi dětí a žáků. "Národkářkám" připravila takový program, aby zbytečně nezabředávaly do metodik a technik, které zaberou spoustu času, ale aby si z dílny odnesly motivační techniky a hry, které zaberou pár minut, bez problémů se dají vměstnat do pětačtyřicetiminutové hodiny a pedagog si je může tvarovat podle aktuálního tématu hodiny.

Do třídnických hodin se hodí předávání neverbálních signálů - podupávání, tleskání, změny rytmu. Nebo jednoduše říct své jméno a doprovodit je gestem.

Někdy ale bohatě stačí zkusit společně vstoupit do kruhu - všichni naráz, aby pohyb byl kolektivní a nikdo ho nevedl. Vstoupit do kruhu a zase z něj ny konci programu vystoupit jsou Denisiny oblíbené aktivity. Prý je na nich hned na první pohled vidět, jak je skupina soudržná. Nebo není. Ta naše byla spíš zdrženlivá.

Pantomima oblíbených činností je skvělá forma aktivizace, ale i procvičování slovní zásoby, ať už v mateřštině nebo cizím jazyce.

Ztvárnit společně živý obraz může být komunikační hra pro dvojici, ale i herecká etuda složená z několika obrazů pro celou skupinu. Jak dobře se domluví, aby spolužáci poznali, co jejich obraz ztvárňuje, to je ta správná škola komunikace! Včetně možnosti, že to spolužáci prostě nepochopí a autor se musí rozhodovat, jestli stojí za svým pojetím obrazu, nebo přistoupí na hru svého publika.

Od živých obrazů jsme se posunuli k ještě živější formě komunikace - horkému křeslu a ztvárnění rolí. Žák na horkém křesle musí svým spolužákům odpovídat na všetečné dotazy a dát si dohromady, proč se jeho postava chová právě takhle. Jestli jeho ježibaba z perníkové chaloupky je opravdu zlá babice a dětem rovnou řekne, že jim cestu domů neukáže, nebo jestli zkusí nejdřív lákat po dobrém na teplé kakao a slib, že jim ráno ukáže cestu. Techniku horkého křesla nebo i společné herecké etudy může učitel podpořit kostýmovými znaky. Není potřeba rovnou celý kostým. Šátek přes rameno může být myslivcova puška, pověšený přes ruku ztvární Karkulčin košíček, babička si ho zas omotá kolem hlavy.

 

A kdyby se náhodou učitel nudil, prostě popadne vlastní kostýmový znak a může si hrát s dětmi. Když se zrovna herci vžívají do situace prasátka, co lepí domeček ze slámy a bláta, slunce peče, bláto se lepí na ruce až po lokty a sláma leze do očí, přichází na scénu dospělák s kravatou a nabízí dřevo! Dřevo vás, milá prasátka, neulepí od hlavy k patě. Dřevěný domeček vám bude držet pohromadě mnohem rychleji. Navíc vám ho prodám se slevou. Co vy na to, milá prasátka? Jak jste na tom s finanční gramotností? Dokážete zohlednit udržitelnost stavby? (A učitelé, účastníci, přikyvují, že děti si toho umí spočítat mnohem víc, než bychom mysleli.)

Poděkování závěrem: Dílnu dramatické improvizace jsme si mohli dovolit díky projektu OP VVV Místní akční plánování rozvoje vzdělávání v SO ORP Šlapanice, reg.č. CZ.02.3.68/0.0/0.0/15_005/0000404